Unikátní lidská lebka z Peru, stará asi 2,000 let, je výsledkem úžasného postupu, při kterém byly kosti podlouhlé lebky drženy pohromadě s kusem kovu ve snaze zacelit ránu. Navíc má známky toho, že pacient po této složité operaci přežil.
Ještě jednou zdůrazňujeme, že operace byla provedena asi před 2000 lety. Tato lebka je v současné době v Muzeu osteologů v Oklahomě, USA. Předpokládá se, že lebka patřila peruánskému válečníkovi, který v bitvě utrpěl vážné zranění hlavy, pravděpodobně úderem obušku.
Takové poranění lebky může vést buď k invaliditě, nebo, je-li komplikované, ke smrti. Prameny se domnívají, že peruánští chirurgové byli nuceni jednat co nejrychleji a rozhodli se popraskané kosti lebky upevnit kovovou destičkou.
Podle odborníků voják tuto operaci bezpečně podstoupil, ale jak dlouho po ní žil, zda trpěl nějakými vedlejšími účinky a na co zemřel, není uvedeno.
Zástupce muzea novinářům řekl, že stále nevědí, o jaký kov jde. Až do roku 2020 široká veřejnost o existenci tohoto unikátního artefaktu nic nevěděla. Jen náhodou někdo o této lebce řekl, načež se kurátoři muzea rozhodli ji veřejně vystavit.
„Toto je peruánská protáhlá lebka s kovem chirurgicky implantovaným po návratu muže z bitvy, odhadovaná na asi 2,000 let. Jedná se o jeden z nejzajímavějších a nejstarších kusů v naší sbírce,“ řekl zástupce muzea.
"Nemáme o této věci podrobné informace, ale víme, že ten člověk zákrok přežil." Soudě podle zlomené kosti kolem místa opravy můžete vidět, že má známky hojení. To znamená, že to byla úspěšná operace."
Někteří zastánci konspiračních teorií tvrdí, že tuto lebku nikdo ani nechtěl vystavit na veřejnosti, protože neexistuje žádné vysvětlení pro tak závažný chirurgický zákrok před několika tisíci lety.
Antropolog John Verano z univerzity v Tulane ale s tímto závěrem nesouhlasí. Podle Verana byly zlomeniny lebky běžnými zraněními v boji v té době kvůli skutečnosti, že zbraněmi byly většinou praky a kyje.
Podle Veranova rozhovoru pro National Geographic by peruánský chirurg při trepanaci vzal velmi jednoduchý nástroj a dovedně udělal díru do lebky živého člověka bez normální anestezie nebo sterilizace.
„Brzy se naučili, že taková léčba může zachránit životy. Máme drtivé důkazy, že trepanace ve starověkém Peru nebyly prováděny pro nějaký druh „zlepšení vědomí“ a ne jako čistě rituální akt, ale byly spojeny s léčbou pacientů s těžkým poraněním hlavy, zejména se zlomeninou lebky. řekl Verano.
Pokud jde o neobvyklou prodlouženou lebku, existuje několik studií peruánských prodloužených lebek a předpokládá se, že uměle prodloužené hlavy byly s největší pravděpodobností známkou prestiže a vysokého postavení ve společnosti.
Obvykle se prodlužování provádělo v raném dětství tak, že se hlava dítěte obalila hustou látkou nebo se protáhla mezi dvě dřevěná prkna.
Archeologové nacházejí protáhlé lebky nejen v Peru, ale také v mnoha dalších zemích, včetně Evropy a zejména Ruska. Zdá se, že před tisíci lety to byla rozšířená praxe po celém světě.
Existují teorie, že natahováním lebek se lidé snažili podobat bohům a/nebo vyniknout jako vyšší třída mezi „rabou“.
Alternativní teorie naznačují, že ve starověku lidstvo se setkalo s mimozemšťany kdo měl protáhlé hlavya pak se je lidé snažili napodobit.
